Śmierć Jana Palacha. Tekst czeski

Obrazek użytkownika wilre
Idee
]]>www.TOTALITA.cz]]>

]]>Jan Palach 1948 - 1969  Żivé pochodně]]>

]]>Po wystąpieniu dr. inż. Petra Macha  w  PE 19.I.2016]]>

Z rekonstrukce Palachových posledních kroků víme, že hned ráno 16. ledna odjel do Prahy jako obvykle. Na koleji napsal několik dopisů určených představitelům studentů a Svazu spisovatelů. Nebyly to dopisy na rozloučenou, bylo to několik vět, kterými obsáhl smysl svého činu. Neobracel se v nich na nejvyšší orgány, ale na nejširší veřejnost. Chtěl ji probudit, chtěl, aby lid vystoupil s dostatečnou podporou za splnění jeho požadavků.



Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem:


Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.

Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.


Naše požadavky jsou:

  1. okamžité zrušení cenzury,
  2. zákaz rozšiřování "Zpráv".

Jestliže nebudou naše požadavky splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969 a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. s časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.



Pochodeň č. 1


P.S.
Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej."



Potom odjel tramvají k Národnímu muzeu, odešel k Hlavní poště a hodil dopisy do schránky. Koupil si kbelík s víkem a několik litrů benzínu. Nakonec, uprostřed odpoledního shonu, se na rampě Národního muzea polil benzínem a škrtl zápalkou. Všechno se na něm vzňalo během vteřiny. Běžel směrem k Domu potravin, kde upadl a několik lidí na něj hodilo kabát, aby uhasili plameny.


Záchranka ho odvezla s těžkými popáleninami na kliniku plastické chirurgie v Legerově ulici. Jeho stav byl velmi kritický. Přesto dokázal komunikovat s okolím. V rozhovorech zdůrazňoval, že se nepokoušel o sebevraždu, zároveň však vyzýval ostatní členy své skupiny aby ho nenásledovali.



pochodeň číslo 1 ?

Jan Palach nebyl zdaleka první kdo se obětoval tímto způsobem. On zřejmě nevěděl o případu polského důchodce Ryszarda Siwiece (zapálil se v přítomnosti představitelů vedení státu na protest proti sovětské okupaci Československa 8. zaří 1968 ve Varšavě), protože to bylo po mnoho let státním tajemstvím. Z rozhovorů které měl před svou smrtí s ošetřujícím personálem, představitelem studentů Lubošem Holečkem, novináři, přáteli a rodinou ale víme, že slyšel o vietnamských budhistických mniších, kteří se upálili v roce 1968 na protest proti válce ve Vietnamu.


Komunistická propaganda se snažila čin Jana Palacha i ostatních zlehčovat (proto také později Jan Zajíc ve svém posledním dopisu rodině zdůrazňoval: "...Nenechte ze mne dělat blázna!..."), ale z těchto rozhovorů je také jasné, že Jan Palach rozhodně nebyl žádný psychopat, ale člověk rozhodnutý vyburcovat veřejné mínění předem promyšlenou obětí vlastního života. Snad i chtěl Jan Palach následovat příkladu Jana z Husi, který také raději zemřel než aby žil ve lži... A protože Jan Palach byl studentem, naskýtá se tu ovšem i další historická paralela, s Janem Opletalem, který také položil svůj život na oltář národa v době nejtěžší. Faktem ale zůstává, že jeho zoufalý čin lidmi hluboce otřásl.



tryzna za Jana Palacha

Na místě, kde Jan Palach zažehl svou živou pochodeň se ihned po té zprávě sešli mladí lidé, kteří drželi u sochy sv. Václava smuteční tryznu spojenou s protestní hladovkou za splnění jeho požadavků (trvala do 25.1.), na vysokých školách se pořádala smuteční shromáždění.



blesk z čistého nebe

Zpráva se rozletěla s neuvěřitelnou rychlostí. Lidé byli šokováni jak pro mnohé nepochopitelným politickým motivem jeho činu, tak i (a snad hlavně) neuvěřitelnou velikostí jeho oběti a způsobem jakým vše provedl. Zároveň jsme však procitli do beznadějného zoufalství - v lednu 1969 už bylo jasné, že ačkoliv jsme ve světě získali sympatie pro snahu jít svou vlastní cestou, nikdo by nás nepodpořil v boji proti sovětské vojenské přesile.

Jan Palach nemohl přežít svá zranění. Celý národ jakoby se při každých rozhlasových zprávách zastavil se zatajeným dechem. Sdělovací prostředky také zveřejnily kratičký dopis kterým vysvětloval svůj čin, a víc než to - celé stránky, často celá mimořádná vydání.



nakonec vyšlo 19. ledna kratičké oznámení:


Dnes v 15.30 student Jan Palach zemřel. I přes veškerou péči a snahu lékařů i ostatních, pacient neodolal popáleninám třetího stupně na 85% těla. Jan Palach zemřel v pokoji. Nejvyšší státní představitelé v čele s presidentem Ludvíkem Svobodou zaslali soustrastný telegram rodině zesnulého. V telegramu se mimo jiné uvádí, ze věří ze Jan Palach položil svůj život z čisté a zářné lásky k vlasti a za její šťastnou budoucnost.


 
na místě Palachova činu



další pochodně

Palach zanechal ve svém kabátě dopis podepsaný "Pochodeň číslo 1",
celý národ se teď ptal: Kdo bude další?


Nemuseli jsme čekat dlouho - 20. ledna se upálil Josef Hlavatý, (zemřel 25.1.1969). Vlna protestních sebevražd, jež nemá v celosvětové historii obdoby, pokračovala: podle dnešních poznatků se od ledna do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu z politických důvodů 29 lidí.


Z toho jich 7 zemřelo - student ]]>Jan Zajíc]]> v Praze, pivovarský dělník Josef Hlavatý v Plzni, stavební dělník Miroslav Malinka se upálil 22.1. v Brně, Blanka Nacházelová se otrávila svítiplynem a v Jihlavě se 4.4. upálil vysoce postavený člen KSČ, dělník ]]>Evžen Plocek]]>.


Kolik dalších pochodní ještě bude?... Toho se strana a vláda určitě obávaly - prezident ]]>Svoboda]]> 20. ledna v televizním projevu sice ocenil Palachovu osobní statečnost a dobrý úmysl, ale hned také varoval před následováním této cesty, která, jak uvedl, "by stála tisíce nevinných životů". Vlastně zopakoval "občané, zachovejte klid", které jsme od něj znali už od srpna 68 a které se pak stalo hlavním mottem ]]>Husákova zatuchlého režimu]]>.



pohřeb

studenti se po oznámení Palachovy smrti přesunuli od sv. Václava na Filozofickou fakultu UK, nekonečný důstojný mlčenlivý průvod s nápisem "VĚRNI ZŮSTANEME" v čele. Prostranství před Filozofickou fakultou bylo živelně přejmenováno z náměstí Krasnoarmějců na náměstí Jana Palacha. Z balkónu univerzity hovořili střídavě představitelé fakulty, studenti, dělníci i politici.


Tisíce občanů se přišly rozloučit s Janem, jehož ostatky byly vystaveny na nádvoří Karolina.Přišel den pohřbu. Na ulicích nosili snad všichni lidé na kabátech černé smuteční stužky, centrum Prahy bylo docela zablokované desetitisíci lidí které se přišly poklonit Palachovým ostatkům vystaveným v aule Karolina. U rakve drželi čestnou stráž studenti, akademičtí funkcionáři, umělci a další významné osobnosti tehdejšího života.


Při smutečním obřadu v Karolinu označil Oldřich Starý, rektor Univerzity Karlovy, čin Jana Palacha činem čistého srdce a neobyčejné lásky k pravdě, svobodě a demokracii. Za pražské studentstvo se s Palachem rozloučil Zdeněk Touš.


Po smutečním průvodu se pak konal rodinný pohřeb na Olšanech. V pražských kostelech byly bohoslužby toho dne věnovány Janu Palachovi. (]]>poezie a próza ledna 1969]]>)



jeden z mnoha ohlasů doma

Atmosféru oněch lednových dní dokládá na přiklad týdeník Svazu Československých spisovatelů z 23.ledna 1969 Listy (následník Literárních novin - pozn. red.), jehož titulní strana je nadepsána Velká smrt.


Z příspěvků vybíráme:


"Vám, chlapci, kteří jste se odhodlali zemřít!
Nechceme žít ve nesvobodě, a proto v nesvobodě žít nebudeme. To je vůle nás všech, všech lidí, kteří zápasí o svobodu národní a o svobodu vlasti.


Nikdo nesmí zůstat sám, ani vy, studenti, kteří jste se rozhodli k nejzoufalejšímu činu, nesmíte mít pocit, že není jiná cesta, než kterou jste sami zvolili.


Prosím vás, nemyslete si ve svém zoufalství, že naše věci se dají vyřešit jenom hned a že se řeší jen tady. Máte právo udělat se sebou, co chcete Nechcete-li však, abychom se všichni zabili, nezabíjejte se."


Za Koordinační výbor tvůrčích svazů
Jaroslav Seifert




ohlas ve světě

Mezitím události v Praze znovu přivolaly pozornost světa. Kromě sovětského bloku se fotografie a články objevily ve všech světových denících. Ale i Moskva o Palachovi věděla: ve společném dopise z 23. ledna varovali ]]>Brežněv]]> a ]]>Kosygin]]> že události po Palachově smrti nabírají nebezpečný politický charakter. To byl patrně důvod proč se nikdo z vlády neukázal na pohřbu.




 


související texty:

]]>Jan Palach]]>

 

autor textu: Pavel Zvěřina

použitá literatura: ]]>19,20,21,22,28,29]]>

Twoja ocena: Brak Średnia: 5 (5 głosów)

Komentarze

Zechciej znaleźć czas, aby przetłumaczyć na polski! Bo teraz "rozumiem po łebkach".

Wielkie dzięki!

Vote up!
3
Vote down!
0

_________________________________________________________

Nemo me impune lacessit - nie ujdzie bezkarnie ten, kto ze mną zacznie

katarzyna.tarnawska

#1505311

Z rekonstrukcji ostatnich kroków Palacha wiemy, że rano 16 stycznia – jak zwykle – udał się do Pragi. Tam też napisał kilka listów do wybranych urzędników, studentów i literatów. Nie były one listami pożegnalnymi. Było to kilka zdań, które miały pozwolić zrozumieć znaczenie aktu. Nigdy nie zwracał się do najwyższych władz, ale do ogółu publicznego. Chciał go obudzić. Chciał, by ludzie odeszli od popierania władzy i dali wystarczające wsparcie jego postulatom.

Ze względu na fakt, że nasz naród znalazł się na skraju rozpaczy, zdecydowaliśmy się wyrazić jego protest i obudzić go w ludziach w naszym kraju w sposób następujący: nasza grupa składała się z ochotników, którzy byli na tyle zdeterminowani, aby za nasze sprawy dać się spalić żywcem. Miałem zaszczyt nabyć prawo do napisania pierwszych słów o tej pierwszej „żywej pochodni”.

Nasze postulaty to:

1.    natychmiastowe zniesienie cenzury,

2.    zakaz manipulowania "Wiadomości”.

Jeśli nasze wymagania nie będą spełnione w ciągu pięciu dni, tzn. do 21  stycznia 1969 i jeśli ludzie nie otrzymają wystarczającego prawa (np. do nieograniczonego strajku), – palących się „żywych pochodni” będzie więcej.

 

P.S.
Pamiętajcie o sierpniu. W polityce międzynarodowej, swobodnej przestrzeni dla Czechosłowacji też użyto.

… Jan Palach udał się tramwajem do Muzeum Narodowego, poszedł na pocztę główną i wrzucił listy do skrzynki pocztowej. Kupił wiadro z pokrywą i kilka litrów benzyny. Następnie wrócił do Muzeum Narodowego. W trakcie popołudniowego ruchu ludzi, na rampie Muzeum Narodowego oblał się benzyną i podpalił. Wszystko na nim wybuchło płomieniem. Pobiegł do sklepu spożywczego, gdzie upadł i kilka osób ugasiło na nim płomienie.

Ambulans zabrał go z poważnymi oparzeniami do kliniki chirurgii plastycznej przy ul. Legerova. Jego stan zdrowia był bardzo krytyczny. Mimo to, udało mu się komunikować ze światem zewnętrznym. W rozmowach podkreślił, że on nie dopuścił się próby samobójczej. W tym samym czasie jednakże namawiał innych członków swojej grupy do tego samego czynu.

 

Pochodnia numer 1?

Jan Palach nie był pierwszym, który poświęcił się w ten sposób. Najwyraźniej nie wiedział, że o sprawy Polski walczył wcześniej niż on - emeryt Ryszard Siwiec (który 8 września 1968 podpalił się w Warszawie w obecności przedstawicieli kierownictwa Państwa w proteście przeciwko sowieckiej okupacji Czechosłowacji), bo to było wiele lat tajemnicą państwową. Z rozmowy, które prowadził przed śmiercią z leczącym go personelem, przedstawicielami studentów, dziennikarzy, Lubošem Holeckem, przyjaciółmi i rodziną wiemy, że usłyszał on o wietnamskim mnichu buddyjskim, który podpalił się w 1968 roku na znak protestu przeciwko wojnie w Wietnamie.

Akt Jana Palacha i innych komunistyczna propaganda próbowała bagatelizować (dlatego też później Jan Zajíc w swoim ostatnim liście do jego rodziny podkreślił: "Nie błaźnić mnie!... ", ale z tych rozmów jest również jasne, że Jan Palach zdecydowanie nie był psychopatą, ale człowiekiem rezolutnym, który postanowił poruszyć opinię publiczną, stając się ofiarą własnego życia. Być może Jan Palach chciał pójść za przykładem Huşi, który wolał umrzeć, niż żyć w kłamstwie. I dlatego, że Jan Palach był studentem, istnieje pararela historyczna z Janem Opletalem, który swego czasu również oddał życie na ołtarzu narodu. Ale pozostaje faktem, że jego rozpaczliwe działania ludzi głęboko wstrząsnęły.

 

 

Na miejscu gdzie Jan Palach zrobił z siebie „żywą pochodnię”, - natychmiast po tej tragicznej wiadomości spotykałem młodych ludzi, którzy trzymali posąg św. Václava protestując w sprawie spełnienia jego postulatów (protest trwał do 25 stycznia), także na uniwersytetach.

Wiadomość błyskawicą przeleciała z niesamowitą prędkością. Ludzie byli zszokowani, jak wielu z niezrozumiałych pobudek politycznych dopuściło się swego czynu, ale również (a może przede wszystkim) niesamowity rozmiar jego ofiar i sposób, w jaki to zrobili. Jednocześnie jednak obudziliśmy się w beznadziejnej rozpaczy, – w styczniu 1969 roku było jasne, że choć zdobyliśmy w świecie sympatię za pójście własną drogą, to nikt nie będzie nas wspierać w walce z sowiecką przewagą militarną. Jan Palach nie przeżył obrażeń na wskutek poparzeń. Cały naród słuchał z zapartym tchem każdych radiowych programów informacyjnych. Media opublikowały krótki list, który wyjaśnił jego akt desperacji, a nawet poświęciły specjalne wydanie wiadomości w trybie nadzwyczajnym.  

Wreszcie 19 stycznia 1969 ukazało się krótkie ogłoszenie:

Dziś o godz. 15:30 zmarł student Jan Palach. Pomimo opieki wielu ludzi i wysiłku lekarzy i innych, – pacjent nie mógł się oprzeć urazom poparzeniowym 85% ciała. Najwyżsi urzędnicy państwowi kierowani przez prezydenta Ludvíka Svobodę wysłali telegram kondolencyjny do rodziny zmarłego. W telegramie między innymi napisano, że Jan Palach poświęcił życie ojczyźnie i świecił przykładem miłości do ojczyzny i do jej przyszłości.

 

 

Pozdrawiam,

Vote up!
4
Vote down!
0
#1505338

Tak młody chłopak - jeszcze właściwie dziecko - nie skończył nawet 21 lat..

Wtedy myśmy też płakali w Polsce!

On był jakgdyby jednym z nas! I ja wciąż pamiętam tamte czasy.

Moja Córeczka miała wówczas 14 miesięcy.

Najserdeczniej pozdrawiam!

Vote up!
4
Vote down!
0

_________________________________________________________

Nemo me impune lacessit - nie ujdzie bezkarnie ten, kto ze mną zacznie

katarzyna.tarnawska

#1505371